Firem nabízejících řidičům nedodržujícím povolenou rychlost jakési pojištění proti placení pokut nebo zastupování v přestupkových řízeních přibývá. Spolu s tím narůstá i administrativní zátěž pro úředníky obesílající majitele vozů přistižených při špatném parkování nebo jiném dopravním přestupku.

Podle statistik pražského magistrátu zaplatí pokutu po první výzvě 63 procent lidí. Případy, kdy do sporu vstoupí zmocněnci a snaží se jej natáhnout, jsou jednotky procent.

„Taktika zmocněnců je protahovat řízení co nejdéle, protože maximální doba na promlčení jsou tři roky. S nejčastějšími námitkami se už ale umíme vypořádat rychle,“ řekl MF DNES šéf odboru dopravněsprávních činností pražského magistrátu Milan Hubka.

Přestože se firmy nabízející ochranu před pokutami snaží klienty přesvědčit, že většinu sporů jde vyhrát prostřednictvím odhalování procesních chyb úředníků, úřady uvádějí, že nejčastěji zpochybňují provedená měření rychlosti a namítají systémovou podjatost úřadů. Tedy že jako příjemce pokut mají zájem na tom, aby postih byl co nejvyšší.

Podle Hubky už však soudy v obou případech stanovily judikaturu takovým způsobem, že těmito argumenty nelze řízení zastavit, ale pouze je prodloužit. To ale zejména u­menších obcí s rozšířenou působností, ve kterých má dopravní agendu na starosti jediný úředník, může k promlčení stačit.

Podjatost a procesní pasivita

I podle ministerstva dopravy se zmocněnci zaměřují především na bezdůvodné zdržování. „Většinou podávají vadná podání – například elektronicky e-mailem bez zaručeného elektronického podpisu s plnou mocí, která také není podepsána. Následně v zákonné lhůtě e-mail pošlou znovu již podepsaný, ale plnou moc nikoli,“ uvedla Lenka Rezková, mluvčí úřadu, který ve sporech funguje jako odvolací orgán.

„Každý takovýto krok s výzvou k doplnění znamená další zdržení,“ doplnila. Kvůli množícímu se počtu případů, které úřady musí řešit, vznikla napříč ministerstvy pracovní skupina s účastí policejních expertů a celní správy, která má do konce roku přijít s nápadem, jak toto podnikání, které je v řadě případů navíc za hranicí zákona, vyřešit.

Jaký je přesně podíl přestupkových řízení, ve kterých se šoféři nechávají zastupovat, není možné zjistit. „Připravujeme pro klienty podání a oni si je podávají sami. Ono to má výhody. Když v řízeních vystupujeme my, tak nás úřady všude znají a mnohem lépe se připravují a nedělají tolik chyb. Pokud ale klient posílá podání svým jménem, úřady k tomu přistupují laxně a my to pak můžeme lépe napadat,“ dozvěděl se redaktor MF DNES při telefonátu na asistenční linku jedné ze společností.

Druhou výhodou, kterou ovšem firma neuvedla, je skutečnost, že se takovýmto postupem nejsnáze obejde zákon. Osoby, které nejsou například advokáty, totiž nemohou někoho jiného zastupovat dlouhodobě a za úplatu.

Jenže to se ve skutečnosti velmi obtížně dokazuje. „Z praxe lze prokazování úplatnosti neoprávněně poskytovaných právních služeb hodnotit jako velmi obtížné, neboť úplatnost je zde zpravidla pouze dovozována,“ uvedla mluvčí ministerstva spravedlnosti Andrea Šlechtová. Šance je tedy zejména v případech, kdy není zákazník se službami spokojen a je ochoten při vyšetřování spolupracovat.

Falešný provozovatel vozidla

Nejnovějším trikem, se kterým se nyní ministerstvo dopravy potýká, je účelové převedení vozidel na firmu, která pak za měsíční poplatek opravdového majitele před pokutami chrání. Podle Rezkové už však soudy vyřešily i tuto kličku.

„Pokud by evidovaný stav v rejstříku silničních vozidel byl pouze důsledkem snahy vyhnout se odpovědnosti, správní orgán nebude k údajům v registru silničních vozidel přihlížet,“ uvedla s odvoláním na soudní rozhodnutí z roku 2017 mluvčí. Podobně se soudy vyrovnaly i se snahami jako přestupce označovat cizince nebo těžce nemocné osoby.