Kradar – to je radar pro měření rychlosti, umístěný na zbytečném místě z důvodu zdánlivého zvýšení bezpečnosti, fungující však pouze jako dodatečný zdroj příjmů obce. Tak hovoří definice internetového slovníku Čeština 2.0 a popisuje přesně situaci nejen na řadě míst Česka, ale i v zahraničí. S jednou takovou kasičkou jsem se setkal osobně na své 3500 kilometrů dlouhé cestě po Itálii. Tedy, aniž bych to tenkrát věděl. Pokuta totiž přišla po půl roce.

Když na jaře opadaly nejrůznější uzávěry po koronavirové vlně, vyrazili jsme na dva týdny do Itálie. Ujeli jsme asi 3500 kilometrů a dostali se až do Toskánska. A přesně někde tam se to stalo. Na ospalé okresce mimo město byl nainstalovaný radar. A tak i když jsem tisíce kilometrů jel bezpečně, ohleduplně a s respektem ke všem předpisům, spadl jsem do pasti. Nemám nejmenší vzpomínku, nicméně jsem zřejmě nedostatečně rychle přibrzďoval na stanovenou šedesátku (fotografie ukazuje aktivovaná brzdová světla) a někde v houští schovaný radar mě vyfotil.

Stalo se to ve čtvrtek 3. června o půl páté odpoledne. Na stanovené rychlosti 60 km/h jsem jel 68,9 km/h. Městská policie ze Sieny mi teď na konci listopadu píše, že je naměřená rychlost snížena o 5 km/h. Tedy jde z pohledu zákona o překročení o 3,9 km/h, za což mi byla vyměřena sankce 84 euro a 82 centů k tomu. To je v přepočtu 2157 korun.

Když nezaplatím včas, částka se zdvojnásobí. Šikovní měšťáci rovnou přikládají link na speciální webovou stránku, kde je nahraná moje fotografie a také rovnou odkaz do platební brány, aby bylo zaplacení co možná nejjednodušší a nejrychlejší. Městská kasa potřebuje pomoc, zejména v době koronavirové. Turistů je málo a naše dvoudenní návštěva ji zřejmě příliš nevytrhla.

Zastávám názor, že člověk by měl k přestupku přistoupit zodpovědně. A pokud ví, že se zachoval špatně, nerozporovat ho. Pokuta má sloužit přece k tomu, aby vychovala řidiče. Aby mu řekla, že si má dát příště pozor a sundat nohu z plynu na nebezpečném místě, kde svou jízdou mohl ohrozit ostatní. Zkrátka, aby se do budoucna poučil.

Jenže jak mě má poučit pokuta za přestupek, který se odehrál téměř před půl rokem na místě, na které jsem dávno zapomněl? Pokuta, která přijde poštou a na které stojí, že jsem kdysi někde jel a asi jsem nebrzdil tak rychle, jak bych měl, v důsledku čehož jsem překročil rychlost o 3,9 km/h. A teď za to zaplatím!

Mám cítit pokoru? Mám se ze situace poučit? Mám se cítit vinen, když vím, že jsem celých 3500 km po Itálii jel ohleduplně, bezpečně, až to místním řidičům lezlo na nervy? Je mi to líto, ale místo toho cítím zklamání a vztek. Nejsem potrestán, jsem spíš okraden. Mám stejný pocit, jako by mi ty peníze ukradl kapsář na hlavním náměstí v Sieně.

A nejhorší na tom je, že se opravdu není možné z této pokuty poučit pro příště. Protože i když zase příště pojedu co nejbezpečněji to jde, bude někde ve křoví schovaný kradar, který neslouží ničemu jinému, než k zásobování městské kasy. Nebude záležet na tom, jak jedu. Ale jen na mém štěstí, jestli zrvona spadnu nebo nespadnu do pečlivě připravené pasti.