Při měření maximální dovolené rychlosti je nutné brát v úvahu i místo, kde kontrola probíhá :
Co je ale zásadní, policie státní, obecní či městská si o nastavení hranice limitu pro detekci překročení nejvyšší dovolené rychlosti rozhodne sama. To dosud neplatilo, protože některé úřady se odvolávaly na to, že není možné limit zvýšit. Stalo se tak například v Kolíně, jehož radnice rozesílala řidičům oznámení o přestupku už za 1 km/h navíc. O případu tisíců pokut měsíčně jsme psali nedávno, článek najdete vlevo u tohoto textu.
„I s ohledem na konstantní judikaturu lze dovodit, že o nastavení tolerance radaru rozhoduje mimo policii i obecní, resp. městská policie, přičemž při nastavení sledované hranice zohlední povahu místa měření,“ potvrdil Autosalonu mluvčí ministerstva dopravy František Jemelka. A tady jsou důležitá i poslední čtyři slova: „zohlední povahu místa měření“.
Jde o bezpečnost, ne o rozpočet
To je zlomový moment, protože řada policistů i řidičů vnímala dosud situaci tak, že pokud překročí rychlost byť nepatrně a kdekoliv, musí za to nést následky, a že se tedy má jezdit striktně podle nastavených pravidel, nikoliv podle reálné situace v místě. „Měl by (subjekt) samozřejmě zohlednit okolnosti místa měření i zákonnou úpravu,“ napsal Autosalonu Jemelka.
Pokud se tedy nyní policisté při měření rychlosti začnou řídit metodikou ministerstva dopravy, měly by ze silnic zmizet takzvané pasti na řidiče. Řeč je třeba o radarech měřících třicítku na dávno nefunkčním přejezdu železniční vlečky, radarech schovaných v křoví u přehledného úseku na konci obce nebo právě těch, které mají nastavenou extrémně nízkou toleranci.